Předně bych rád poděkoval Gábině, za pomoc se zápisky a dojmy z akce. Vezmu to hezky po jednotlivých soutěžících.
Václav Formánek – vítěz regionálního kola
v Ústí nad Labem (videa: 1.kolo, 2.kolo)
V prvním kole předvedl Václav hororovou báseň („Všechny prodám na
pokusy, jenom ať si Srstka zkusí“) o zvířátkách a cirkusákovi. Dobře
připraveno i odslamováno, vtipné. Vzhledem k tomu, že mu zůstala trocha
času, přidal Václav drobný přídavek, založený na zkušenosti jeho
kamarádky s nejmenovanou vysokou školou, Vilný rektor: „Chceš-li získat
titul, tak se ke mně přitul.“ Měl smůlu v tom, že nastoupil jako první
do prvního kola, kdy většina porodců neví, jak nastavit laťku, takže se
s body nepředá. I tak padla osmička. Přesto nakonec mluvil do celkového
těsného hodnocení (škoda, že nevím, jaké byly rozdíly a kdo skončil na
dalších místech než prvním) Druhé kolo a tím celou soutěž (ve kterém
šel poslední, pro ty, kteří neznají pravidla slampoetry) totiž zakončil
naprosto úchvatnou básní. Životní cyklus od narození („Netvař se jak
embryo, jo.“) přes rané dětství („Neboj, tvoje plenka všechno
absorbuje.“) školní povinnosti („Buď chlap, jdi do školy!!!“) mladý
rodinný život a lásku („Počni s ní pučení.“) druhou mízu
(„Nezůstávej u starýho, nezůstávej u starý.“) a osamění pozdního
věku („Stahuj porno! Už Tě nebaví ani to porno?! Tak jdi do
důchodu!!!“) končí tam, kde začal („Neboj, tvoje plenka všechno
absorbuje.“) Úderně přednesená.
Martin Filip – vítěz regionálního kola
v Hradci Králové (videa: 1.kolo se bohužel nepovedlo, 2.kolo)
Omlouvám se, ale foťák prostě nenahrál video z prvního kola. Nevím
proč. Martin se v něm snažil od začátku tak trochu šokovat („Dřív,
když jsem prděl, tolik to nesmrdělo.“) a zachovat při tom ležérní
výraz. Možná až přehnaná a nevystylizovaná snaha mu vydržela až do
konce („Lásko, necestuj tím vlakem, budu sám doma se s vým ptákem.“)
Některé dobré náběhy na slam by se našly, ale to by se asi muselo jednat
o improvizaci. Jako připravený výstup to příliš nepřesvědčilo. Ve
druhém kole měly připravené šoky více vntiřního smyslu („Není nic
lepšího než holky z masny, ty jsou tak šikovný a krásný…..a taky
kadeřnice. Aby mi z hlavy pomocí fénu vyfoukly tu fatální fenu.“)
Takové netradiční bilancování nad děvčaty, láskou a poezií („…ale
von se polituje, dyť taky k čemu je poezie?“) Celkově bych ho však
zařadil do té slabší poloviny dobrého slamového pole 🙂
Bohdan Bláhovec – vítěz regionálního kola
v Plzni (videa: 1.kolo, 2.kolo)
Při představování účastníků letošního finále mě tento účastník
potěšil ze všeho nejvíc. Vítěz z roku 2005 (doufám že to nepletu) se po
roční pauze, způsobené pravidly českého mistrovství slampoetry, opět
objevil na brněnských prknech. Svým osobitým způsobem dokulhaje se na
jeviště, vše nám hned ze začátku vysvětlil („Jsem tu podruhé, jsem
druh. Jsem druh. Jsem plazem, jsem rybou, jsem Darwinovou chybou. Jsem primát,
jsem tvor, jsem primátor.“) a rozjel svůj klasický slam narážek
(„V rámci svého povinného restu, slézám stěny Everestu.“)
improvizací a vtípků na adresu svoji i dalších soutěžících, vše
házeje na svá bedra („Má vina, made in China.“) A začaly padat
desítky. Ve druhém kole ještě více reagoval na předchozí slamery
(„Rád bych si taky začal něco s Janou, ale cítím, že musím zůstat
stranou.“) Bohdanovy slamy jsou vždy tak trochu směsicí ne vždy
souvisejících nápadů dané chvíle („Ich bin Hitler, ich bin
hitmaker.“) které spojuje vtipnými zrdžovacími přechody („Bulvary vary
vary od našeho prahu.“) z nichž některé jsou již evregreeny („Vždycky
jsem chtěl být rockovou hvězdou.“ použito na Colours i v roce 2005) Nutno
říct, že Bohdan již je určitou slamovou hvězdou, ke které se vztahují
vysoká očekávání. Ty letos rozhodně nezklamal.
Rosťa Žabčík – vítěz regionálního kola
v Olomouci (videa: 1.kolo, 2.kolo)
Takhle nějak si představuju typického Hanáka. Chlap jak hora, který se
již v brzkém večeru hodí do alkoholového oparu. V prvním kole, ještě
střízlivý, předvedl sérii možná až příliš rádoby intelektuálních
projevů („…falické symboly na říditkách.“) jen mírně
okořeněných („A jsme si všichni fit.“) Ve druhém kole se již opar
alkoholu motal kolem Rosti stejně jako on motal šňurou mikrofonu kolem
stojanu. Sám své druhé kolo uvedl jako verbální swingers párty. Měl tak
trochu pravdu, i když se jednalo spíše o švédskou trojku mezi ním a
bratry Mrštíky, kteří jí nejspíš nadšeni nebyli. Další člen slabší
trojky.
Jakub Foll – vítěz regionálního kola v Praze
(videa: 1.kolo, 2.kolo)
Pražským vítězům se dosud v Brně nedostávalo příliš vřelého
přijetí. A byl si toho evidentně vědom i Jakub („Já zvítězil sem
v Praze, což, pochopil jsem, se tady platí draze.“) Hned na začátku se
tedy pokusil vyskočit z této škatulky a to jak fyzicky, když jako jediný
nepoužíval mikrofon a vystoupil na vyvýšenou část pódia, tak svými
slovy („Však já su synek z Frýdku. Já nemám ani sako, já sem
z Frýdku pak.“) Předvedl zdařilou improvizaci, založenou na místě
(„Báseň vyrůstá z místa. Potřebuju slovo, tohle je Fléda, kurva, to
se nedá. Fléda, fléda, flétna, flétna, děda, děda, stařec a flétna,
stařec a píšťala…“) Takže Praha konečně v Brně přesvědčila 🙂
Druhé kolo bylo ještě větší improvizace. Jakub se rozhodl vytvořit novou
báseň, společně s Janou, jíž báseň věnuje. Nechal si rožnout v sále
a vyzval nějakou Janu, aby se přihlásila. K jeho smůle se přihlásila
jediná, která nejspíš mnoho rozumu nepobrala. Požádal ji o slovo, přes
které si ji postaví na piedestal. Milá Jana zabila Jakubovi asi 30 sekund,
než vůbec něco řekla. Její vybrané slovo znělo „slovo“. No
vyloženě kulturní vražda. Jakub však utekl hrobnici z lopaty opravdu
špičkovým způsobem. Závěrem si do Jany i rýpl („Nemiluji Vás,
protože jste neřekla například kulička.“) Publikum bylo jeho útěkem
nadšeno, padlo myslím 5 desítek ze 7 porotců. A rázem se finále stalo
dramatickým, protože jsme najednou neměli přehled, kdo má kolik bodů
celkem a začalo to být vyrovnané.
Váňa – vítěz regionálního kola v Brně
(videa: 1.kolo, 2.kolo)
Brněnský vítěz předvedl podobné věci jako na regionálním kole.
Rámec má připravený stejný a hází do něj co ho zrovna napadne, ať už
na soupeře, nebo dění okolo („Olympijská Praho, všechny přijdeš
pěkně draho.“) U poroty si však nejvíc pohoršil tím, že jeho slam byl
až na příliš brněnský, až příliš patriotský („Řekněte to všem,
že v Brně se vaří nejlepší slam. Flinta Brno, nejlepší mančaft
v republice.“) a ne vše mohli mimobrněnští diváci pochopit („Tento
pořad vám přináší Štefan, nejlepší čmelák nad Prýglem.“) První
kolo mělo rámec ve fotbalovém zápase Brno-Sparta (minulá neděle, 4:2,
vítězství po deseti letech, pro nesportovce). Ligu fotbalovou spojoval
s ligou básnickou („Vy nám ligu serete, tak tady máš repete. Dosti
čtení pražských básníků.“) a neztrácel víru ve své město
(„Vyhlídky v metru jsou nulový, vyhlížím a vydím kulový.“)
Zakončení prvního kola bylo taky stylové („Reset, hoďte tam deset.“)
V druhém kole byl Váňa tak trošku melancholický, hlas klidnější,
improvizace rámovaná opět stejným refrénem jako v regionálním kole
(„Pítal sa ma Oto, čo to je, toto?“) ve které se navezl i do diváků
(„Co tu vlastně hledáte? Přišli ste si pro lyriku, kterou doma nemáte?
Přišli ste si pro emoce, které vyléčí vaše neduhy a nemoce?“) a opět
i do soupeřů a obecných věcí („Na hradě budemem mít Mickey Mouse a
nebo možná v únoru i Klause.“) ale i do sebe („Přečtěte si sbírku
nějakého klasika a neposlouchejte slamera, špatného básníka, co to je
toto, Váňa?“) Takhle si představuju slam, jsem asi trošku brněnský
patriot 😉
Martin Juza – vítěz regionálního kola
v Ostravě (videa: 1.kolo, 2.kolo)
Martin toho moc nezaslamoval, spíše mluvil o své nové identitě Kapitán
Emo a kapele, pro kterou shání kytary 🙂 Trošku si nejsem jistý, jak moc
vážně ho brát. Triádu krátkých básní, které byly řekněme docela
trapné, ale do jeho vystoupení sedly, měl napsané na ruce. (Absloutní
řez:„Podřežu si žílu, nemám na to sílu, přitlačím na pilu, odřežu
si kýlu.“ Štěstí:„Zažil jsem štěstí, dostal jsem pěstí.“) Nutno
dodat, že chlapec byl velmi vtipný i v druhém kole. („Emo je směr, emo
je cíl, kéž by mi vydžel o pár dní dýl.“) Kdyby vyhrál, nejspíš
bych to považoval za výsměch, ale jako zpestření celého slamu byl
výborný.
V přestávce zahrála velmi zajímavá kapela DVA. Duo velmi zajímavě spojující vše možné
i nemožně. Doporučuji stáhnout si z Freemusic ukázky jejich mp3. K doprovodu akce jako
slampoetry dobrá volba. Horší už mi přišel DJ Domček. Před samotnou
soutěží vystoupil také vítěz letošní první slovenské slampoetry, Palo Čejka.
Rozhodně má své kvality a je jen dobře, že se Fléda snaží rozšiřovat
slampoetry i na Slovensko. Ještě bych se rád zastavil u „bezejmeného“
moderátora Jakuba Žáčka, který je nejen „sám svým oblíbeným
moderátorem“. K finálovým kolům slampoetry už jeho styl prostě patří
a diváci se jím baví. A každý rok, si také sám zkusí zaslamovat, což
je téměř vrchol večera („Myslím, tedy slam… Já teď v rámci
náboženského smíření otvírám Bibli doKorán.“) Díky mu.
A jak to vlastně dopadlo? 😉 Vítězem se stal pražský Frídečák
Jakub Foll. (video z vyhlašování) Jakub samozřejmě nezapomněl
rozloučit se s diváky („Jsem Jakub Foll, vítěz všech kol. Stres už ze
mě opad, teď už jenom odpad.“) Na pódium si pozval onu Janu, která ho
málem „zabila“ a opět jí poděkoval. A pak středem odkráčel
z pódia i se svou odměnou („Tleskáme teď všichni Janě a já slibuju,
že z těch třiceti táců složím daně.“)
Jak řekl i Martin Pluháček, jeden z pořadatelů, letošní finále mělo
zatím nejvyšší úroveň a bylo vyrovnané až do poslední chvíle.
Slameři se překonávali a já tak mohu být jen a jen spokojený.
Článek zveřejněn i na osobním blogu.