Samotné děti totiž pro ročník 2007/2008 nominovaly
15 učitelů a 24 učitelek, z nichž poté regionální poroty vybírají
finalisty. Už tady by se dala vytknout věcná chyba – výsledky tohoto
ročníku ankety ještě známy nejsou. Probíhá výběr semifinalistů. Třeba
zrovna letos zvítězí žena a v minulých ročnících sami děti navrhly
více mužů. Tolik k chybnému využití statistiky.
Autorka vzpomíná, jak jako malé dítě záviděla spolu se spolužáky
vedlejší třídě pana učitele třídního, přestože jejich třídní byla
také kvalitní učitelka. Lidská mláďata podle ní mají tendenci se více
přichylovat k mužům jako vychovatelům. Tento prvek je prý navíc
zdůrazněn samotným názvem ankety, kde se doslovně hovoří pouze
o učiteli. Tuto poznámku bych také jako jedinou osobně uznal za pravdivou.
Jinak kvalita učitele přece spočívá právě v tom, děti zaujmout a
donutit je dávat pozor. Pokud k tomuto mají lepší předpoklady muži, pak
tedy logicky budou lepšími učiteli. Ačkoliv bych se v této oblasti velmi
rád vyhnul zobecnění. Proto také nejspíš porota z nominovaných vybere
spíše muže, kteří ji svým přístupem zaujmou. Autorka si stěžuje, že
porota se nechává ovlivnit dětmi, kteří své učitele muže se zájmem
obklopí a ti jim také předvedou nějakou originální show. „Která
z učitelek by se dala na něco podobného?“ ptá se autorka. Já
odpovídám, že ta kvalitní. Protože opět opakuji, základním kamenem je
děti zaujmout.
Mnohé učitelky, zvláště ty starší, při výuce vypadají, jako kdyby
k ní byly nuceny. Pak se nemohou divit, že nemají autoritu, že žáky
výklad nezajímá a že jej neberou, spolu s učitelkou, vážně. Učitel by
měl mít děti rád a měl by jim to dávat najevo. Řeči učitelek se starou
komunistickou (tady si toto přídavné jméno odpustit nemohu) výchovou
o tom, že se žáci učí pro sebe a ne pro ni, jsou sice pravdivé, ale
krátkozraké. I dobrý zaměstnavatel se přece snaží zaměstnance u práce
držet, nějak ji zpestřit.
Sám mám zkušenosti takové, že nejde pouze o oblíbenost učitelů, ale
také o respekt dětí k nim a schopnosti sjednat si ve třídě pořádek.
Obzvláště pak ve vyšších třídách u starších dětí. A k tomuto
mají, převážně, muži opět lepší předpoklady. Zažil jsem profesorky,
které si byly schopny respekt a pozornost sjednat více než dobře, ovšem pak
byly narozdíl od učitelů mužů, kteří mají autoritu přirozeně,
vnímány žáky více negativně, než muži ve stejných případech. Ženské
pohlaví prostě apriori působí něžněji a tudíž méně autoritativně.
A přísnost některých postarších učitelek je pak už spíše komická.
Žáci ji tak také vnímají.
Proto si myslím, že muži jsou opravdu lepšími učiteli než ženy.
Aspoň já je takové zažil. A vyšší počet žen ve školství je podle mě
dán tím, že muži jdou učit jen pokud je to opravdu láká a baví.
Z čehož plyne, že se pak mohou stát dobrými učiteli. Mezi učitelkami je
velké procento těch, které pedagogiku studují proto, že se nikam nedostaly,
že nevědí, co by jiného dělaly. Zejména u starších ročníků to podle
mně bylo pravidlem. Nyní se snad už situace mění.