Těch ale je hned několik. Zaprvé příprava našeho předsednictví je
údajně na mrtvém bodě, ministerstva si jednotlivé otázky přehazují jako
horkou bramboru, jak je ostatně u problémů v našich vládách zvykem,
neexistuje žádný, alespoň hrubý, nástin priorit. Myslet si, že v tomto
pomůže výměna na diplomatickém postu v Bruselu je značně naivní.
Naopak, diplomat, který již má v Bruselu vybudovány kontakty a agendu EU
má zažitou, bude pravděpodobně schopen více pomoci. Dalším ale jsou
totiž lidé, o kterých se v souvislosti s touto funkcí hovoří. Dlouhý, například,
není diplomat ale politik. Navíc politik, který je již nějakou dobu mimo
scénu, takže by stěží dokázal tak narychlo nahradit zažitého Kohouta.
Funkce v Bruselu totiž nepovažuji ani tak za politickou, jako diplomatickou.
Proč tedy naopak Kohoutovi neprodloužit jeho jmenování o rok a až po
skončení našeho předsednictví jmenovat novou tvář? Pokud však bude
vláda schopna najít člověka s diplomatickými zkušenostmi a kontakty ve
struktuře EU, nemusel by mít tento politický krok takové následky. Logické by však, vzhledem k vládním argumentům, bylo, kdyby už takový člověk v Bruselu byl. Proč tedy ODS a celá koalice nepřistoupili k této výměně již dříve? A proč ji nyní veřejně vyhlašují, když ještě nemají nového člověka na tuto pozici?
Politika, nic jiného
O nic jiného než o krok politický nejde. Kohout je prostě až
příliš propojen s, nyní opoziční, ČSSD. Vždyť byl i jedním z kandidátů na premiéra po Stanislavu Grossovi. A ODS by jistě na takovémto
významném diplomatickém postu ráda viděla naopak člověka názorově
sblíženého se svou ideologií a se svými postoji k Unii. Schválně říkám ODS, protože například
ministr zahraničí za Zelené, Karel Schwarzenberg, ve svém prohlášení
řekl, že je s prací Kohouta spokojen a že pouze respektuje rozhodnutí
premiéra Topolánka (ODS). A to vše i přesto, že, jak již bylo řečeno,
nejde o post politický, ale diplomatický. Například současný
vicepremiér Alexandr Vondra zastával post velvyslance ve Washingtonu
i zmocněnce pro přípravu pražského summitu NATO přesto, že u vlády
byla ČSSD. Jde sice o jediný příklad s trochu jinou důležitostí, ale
myslím, že by se z hlediska vládního evropského směřování nic
nestalo, kdyby s výměnou posečkala.
Doufejme jen, že tyto politické hříčky naší vlády neohrozí naši
pozici a reputaci v EU. Na naše předsednictví totiž tak velký vliv mít nebude.